Výstava Engraving in Time od Macieje Zapióra a Artema Kovala zkoumá průnik umění a astronomie a ptá se: Můžeme kreativně využít čas jako matérii? Stejně jako umělci tvarují materiály jako dřevo a mramor, dokážou „vyrýt“ čas pomocí solarigrafie a zachycují polohu Slunce po dobu šesti měsíců. Jejich inovativní zařízení, vybavené závěrkou a elektronickými součástkami, umožňuje přesné řízení expozice a dává možnost vyrýt libovolný text složený ze solárních stop.
výstava je instalována v budově Ke Karlovu 3, 1. patro, chodba vlevo od hlavního schodiště
výstava potrvá od 17. 9. 2024 do 22. 11. 2024
Vernisáž se koná 30. 9. 2024 od 17:00 hodin.
Čas může být látka (materiál) podobná jiným materiálům v umění (hlína, dřevo, železo, kámen, mramor atd.). Kdo a jak však může tuto látku tvůrčím způsobem využít? Kdo může do času vyrýt něco podobného jako do dřeva, hlíny, mramoru… Kdo se může této iluzivní látky fyzicky dotknout? Pouze ti, kdo pracují s časem, a k nim patří i astronomové.
V astronomii je definice času velmi operativní. Pokud známe čas, víme, kde se nachází astronomický objekt. Je to úhel mezi objektem a zvoleným směrem. Jednoduše řečeno, čas je úhel. Skutečný místní sluneční čas (ukazují ho sluneční hodiny) je úhel mezi Sluncem a místním poledníkem. Univerzální čas (UT) používaný při všech astronomických měřeních/pozorováních je úhel mezi mediánem Slunce (který lze považovat za pojem) a greenwichským poledníkem. Od kolébky astronomie je přesné měření času nezbytné. Čas v astronomických jevech byl klíčem k pochopení pohybů nebeských těles (Slunce, Měsíce, planet).
Jako profesionální astronomové a solární grafici ve volném čase jsme začali přemýšlet o tom, jak využít čas v umění. Čas prochází jako písek mezi prsty. Jak ho udržet? Existuje nějaký způsob, jak ho zachytit, zafixovat, zadržet, zaznamenat … ? Jak proměnit čas v něco konkrétního, stabilního a pevného? Zjistili jsme, že solarigrafie dává možnost rytí do času. Dlouhá expozice solarografie, trvající půl roku mezi slunovraty, ukazuje všechny polohy Slunce na obloze během tohoto období. Každá čára tam představuje jeden den a každý bod na čáře odpovídá konkrétnímu časovému okamžiku. Navrhli jsme zařízení, které na rozdíl od neustále otevřené solarigrafické kamery obsahuje závěrku. Naše zařízení je rovněž vybaveno elektronickými součástkami, které závěrku ovládají. Software vysílá příkazy k otevření nebo zavření závěrky. Tímto jednoduchým úkonem ve vybraných časových okamžicích regulujeme obrazec na fotografickém listu, který je složen z roztříštěných solárních stop. Nejde o nic jiného než o rytí v čase.
Realizací tohoto projektu se projevuje, že věda a umění k sobě mají velmi blízko, a dokonce se překrývají. Vyryli jsme větu „SCIENTIA EST ARS“ v latině, která v překladu znamená „VĚDA JE UMĚNÍ“. Zjistili jsme, že práce vědce je podobná výkonu umělce. Oba vytvářejí nové myšlenky a objevují různé části vesmíru: vědec – vnější a umělec – vnitřní. V projektu se naše podvědomé volání po neracionální činnosti mísilo s vědeckou touhou zkoumat neznámé oblasti.
