10. června proběhne prstencové zatmění Slunce, které u nás bude vidět jako částečné. Zatmění Slunce vždy přitahuje spoustu pozorovatelů, ať už se jedná o zatmění úplné, prstencové či částečné. Jde o nádherný přírodní úkaz, hlavně v případě zatmění prstencového nebo úplného. Z odborného hlediska je ale pro astronomy nejdůležitější zatmění úplné. Kromě toho, že pohled na ně je naprosto fascinující, pro výzkum Slunce je zcela nezastupitelné. Pouze při úplném zatmění Slunce je totiž možné přímo pozorovat celou sluneční korónu a to nejen do poměrně velkých vzdáleností (to už dnes umíme i díky koronografům umístěným na družicích), ale hlavně její nejnižší části navazující na chromosféru.

Z dat získaných při pozorování úplného zatmění Slunce lze získat spoustu informací nezbytných pro výzkum Slunce a sluneční aktivity. Např. informace týkajících se koronálního magnetického pole, které hraje důležitou roli při šíření odezev sluneční aktivity do meziplanetárního prostoru; informace o struktuře koróny, o rychlých i pomalých změnách v koróně, o rozložení teploty v koróně a mnoho dalšího.

Vraťme se ale přímo k pozorování úplného zatmění Slunce. S expedicemi Hvězdárny v Úpici jsem jich absolvovala 11, ale viděla jsem jich pouze 9. Ve dvou případech jsem měla smůlu, počasí naši expedici zrovna nepřálo. Pokud se mně někdo ptá, které z těch devíti, co jsem viděla (i když převážně přes hledáček fotoaparátu), bylo nejhezčí, moje odpověď zní: nádherná byla všechna, každé mělo něco do sebe, každé bylo nezapomenutelným zážitkem. Avšak přece jen největší dojem na mne zanechalo zatmění 22. 7. 1990 na Čukotce, které jsem viděla jako první. Protože to bylo poprvé, nevěděla jsem, co mně čeká, viděla jsem sice mnoho obrázků úplných zatmění z dřívějších dob, ale skutečnost mnohonásobně předčila jakékoliv očekávání.

Pás totality se táhl od severních oblastí Finska přes ostrovy v Severním ledovém oceánu, v oblasti Ruské Sibiře (Kolymské oblasti) a Čukotky se vrátil na pevninu, aby pak skončil Tichém oceánu. Úplné zatmění bylo nejdelší v oblasti Čukotky, kde trvalo 2 minuty 33 sekund. Sluneční aktivita byla v té době v maximu, čemuž odpovídal i tvar sluneční koróny, elipticita a + b byla 0,04, relativní číslo skvrn R v den zatmění 143.

Náš program byl zaměřen hlavně na fotografování bílé koróny. To probíhalo objektivem o průměru 100 mm a ohniskové délce 1790 mm s expozicemi od 1/1000 s do 4 s (fotoaparát Pentacon six,), objektivem f = 1000mm (MTO) + klasický fotoaparát, expozice od 1/1000s do 2s a snímkování polarizace sluneční koróny. Také byly sledovány změny počasí a pokus o registraci atmosferik – bohužel díky velkému rušení v místě, kde probíhalo naše pozorování, neúspěšný.

Jenže to, co jsme pořídili při zatmění, byl stále jen obrázek, fotografie, i když nádherná, ale co s tím dál, abychom z obyčejné fotografie získali potřebná vědecká data? V té době velmi důležitým způsobem pro pořízení struktury sluneční koróny byla metoda překreslování, kterou byly získávány izofoty a informace o struktuře sluneční koróny (poloha paprsků, koronální díry, dutiny apod.). Z toho bylo možné zjistit údaje o zploštění koróny, byl určován integrální jas koróny v době zatmění a elektronová hustota. Dále byla hledána souvislost struktur bílé koróny se situací ve fotosféře a chromosféře (Rušin a Rybanský, 1975; 1976; 1983; 1984; 1985; Rybanský a Rušin, 1975) a studoval se odklon koronálních paprsků (např. Koutchmy, 1992). Jak je vidět, dalo se touto metodou získat mnoho informací, ale stále jich mnoho zůstávalo ukryto.

Velkou revoluci ve zpracovávání snímků z úplných zatmění Slunce přinesla metoda prof. Miloslava Druckmüllera, který začal snímky zpracovávat matematickou metodou vizualizace (Druckmüller et al., 2006; Druckmüller, 2009; Druckmülerová, 2010). Touto metodou postupně zpracoval i snímky z dřívějších zatmění a dodatečně tak můžeme ze sluneční koróny vyčíst spoustu dalších informací, které při zpracovávání metodou překreslování nebylo možné získat. A kromě vědeckého přínosu je zde i přínos estetický, což dokazuje i fakt, že při jedné konferenci, kde hvězdárna v Úpici prezentovala jako poster práci ze zatmění v r. 2001 pozorovaného v Angole s vyvěšeným obrázkem zpracovaným právě prof. Druchmüllerem, obrázek byl všemi účastníky tak obdivován, až si ho někdo odnesl na památku. Ale o tom až někdy příště.

Pro doplnění a hlavně porovnání jsou přiloženy obrázky z tohoto zatmění a sice surový snímek, obrázek s vykreslenou strukturou, snímek zpracovaný matematickou metodou vizualizace prof. Druckmüllerem a vykreslené izofoty na snímku zpracovaném prof. Druckmüllerem. Na nich vidíme, k jakému pokroku díky metodě prof. Druckmüllera v získávání dat z pozorování úplných zatmění Slunce došlo.

Obr.: Úplné zatmění Slunce 22.7.1990

původní fotografie pořízená expedicí Hvězdárny v Úpici	vykreslená struktura sluneční koróny
snímek z úplného zatmění 22.7.1990, zpracovaný matematickou metodou vizualizace prof. Druckmüllerem	izofoty na snímku zpracovaném prof. Druckmüllerem

Eva Marková