cesta do vesnice Pokwero, upoutávka na úplnou fázi zatmění Slunce 2013

Už od roku 2010 jsem zvažoval, jestli vycestovat za úplnou fází zatmění Slunce 2013 nebo nikoliv. Po úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce 2012 v Austrálii jsem na nějaký čas opustil myšlenku na krátkou úplnou fázi v rovníkové Africe. Z hlediska počasí byla asi jen 40 % šance na úspěch. Přesto jsem začal dělat určité přípravy na cestu do Keni, kam mě to lákalo i z cestopisného hlediska. Kolega ze Slovenka Kristian Molnár mi sdělil, že zabezpečuje mezinárodní expedici do Keni a že bych se mohl připojit. Bohužel cena byla velmi vysoká a převyšovala moje možnosti, čekal jsem tedy na jinou příležitost, která se naskytla v červenci 2013.

 Prostřednictvím mezinárodní emailové konference týkající se zatmění Slunce (SEML) byla všem členům zaslána nabídka na cestu do Ugandy. Cena byla přijatelná, tak jsem mail poslal astronomovi Petrovi Horálkovi. Věděl jsem, že by Petr rád za tímto zatměním cestoval a měl omezené finance jako já. Odepsal jsem na mail a přihlásil nás oba na cestu. Ten kdo poslal nabídku do Ugandy byl Kanaďan polského původu Lukasz Gornisiewicz. Odkázal mě na jednu místní ugandskou agenturu, která měla cestu zabezpečit. Crammy Wanyama byl člověk s kterým jsem pak komunikoval a který se stal průvodcem naší skupiny. K Lukasovi s přidal jeho kolega z Dánska Alex Gustafsson. Astronomové a příznivci zatmění Slunce cestovali za tímto jevem do různých zemí rovníkové Afriky, většinou do Gabunu, Ugandy a Keni. V našem případě bylo vybráno několik možných lokalit v severozápadní části Ugandy. Hlavním cílem bylo opět úspěšné pozorování a fotografování sluneční koróny pro pozdější zpracování.

 Naše expedice měla sraz 31.10. v Ugandě, blízko letiště Entebe. Odtud jsme se vydali na 5 denní cestu jejímž cílem bylo úplné zatmění Slunce. Nejprve jsme navštívili národní park Murchison se stejnojmennými vodopády a jinými scenériemi. Zajímavé bylo také safari s velkým počtem zvířat. Během cesty jsme se domluvili, že místo pozorování bude zvoleno až den před zatměním Slunce podle vývoje počasí. Přes obtíže s připojením na internet jsme sledovali každý večer vývoj predikce počasí na den zatmění dle různých meteorologických modelů. Nakonec jsme se rozhodli pro malou vesnici Pokwero, blízko větší obce Pakwach. Vesnice Pokwero ležela přímo na ose pásu totality. Stanoviště jsme vybrali raději už den předem, na pozemku místní školy, téměř na centrální linii. V den zatmění jsme dorazili už dopoledne k uvedené lokalitě, jelikož jsme se oprávněně obávali dopravní zácpy, která nastala už při odbočení z hlavní silnice na prašnou cestu, která vedla do vesnice Pokwero. Místo pro pozorování na pozemku místní školy bylo zvoleno velmi dobře, byl zde dostatek místa pro postavení montáží i relativní klid na přípravu. S kolegou Petrem Horálkem jsme zkontrolovali funkčnost paralaktických montáží, fotoaparátů a pomocí kabelových spouští udělali několik pracovních sérií snímků. Ostatní kolegové z expedice se rovněž věnovali přípravám na fotografování koróny.

stanoviště pro fotografování úkazu, paralaktické montáže a fotografické stativy

 Počasí bylo celkem dobré, pouze malé kumuly přecházely občas po obloze. Po poledni sice začalo kupovité oblačnosti přibývat, ale vítr vanul od jihovýchodu, kde byla obloha téměř jasná, takže jsme zůstávali celkem v klidu. Navíc k nám dorazila známá osobnost, kanadský meteorolog Jay Anderson, který zpracovává dlouhodobé statistické předpovědi počasí pro zatmění Slunce. Asi půl hodiny před úplnou fází se změnil poněkud směr větru a kumuly začaly postupně přikrývat Slunce. Ze západu také zasahoval větší mrak, který se ale naštěstí rozpouštěl. Rovněž malé kumuly přecházely poměrně rychle přes sluneční disk. Asi 20 minut před úplnou fází pan Anderson s výpravou opustil naše stanoviště, skutečně situace začala vypadat vážně. Slunce bylo zakryto oblačností, přitom asi 200 m na jih bylo vidět krajinu nasvícenou Sluncem. Kdybychom měli lehkou aparaturu, tak bychom se též mohli přemístit, ale s velkými a těžkými montážemi to bylo nemožné. Sledovali jsme stále kumuly a občas se Slunce vynořilo. Nakonec se asi 5 minut před úplnou fází, za velkého jásotu všech přítomných, vyjasnilo a mohli jsme provést poslední korekce v nastavení aparatur na Měsícem téměř zakrytý sluneční disk.

 Ve 14:22 UT (17:22 místního času) začala úplná fáze a okamžitě začaly cvakat spouště všech fotoaparátů. Při tomto typu zatmění bylo účelné sledovat triedrem nebo i pouhýma očima tento jev, jelikož byla nádherně viditelná kolem celého černého Slunce načervenalá chromosféra včetně mnoha protuberancí. Velmi rychle po 18 s. úplná fáze skončila, objevily se Bailyho perly a zazářil Diamantový prsten. Výška zakrytého slunečního disku nad obzorem dosahovala asi 18°.

fotomozaika vnitřní koróny s protuberancemi, tři diamantové prsteny, objektiv 1000/10, expozice 1/500 s,
 foto Petr Horálek z Hvězdárny Úpice http://www.astronom.cz/horalek/?p=137

 K fotografování úplné fáze byly použity digitální zrcadlovky Canon. Vnitřní koróna a chromosféra byla snímána krátkými časy Petrem Horálkem, který používal velmi kvalitní fotoaparát Canon EOS 6D. Střední a vnější koróna byla fotografována mými dvěma přístroji Canon EOS 350D, zejména pro jejich příznivou cenu a nízký šum. Petr Horálek měl zapůjčené z Hvězdárny Úpice ruské teleobjektivy Rubinar 1000/10 a 3M-5A 500/8. K dispozici byl i můj vlastní objektiv 500/8 stejného typu. Fotoaparáty s objektivy byly umístěny na dvou paralaktických montáži Vixen Photo Guider GP2. Rádi bychom touto cestou poděkovali Janu Zahajskému a Hvězdárně v Úpici za zapůjčení uvedených montáží, které jsou celkem dobře přenosné a hodí se na přepravu letadlem.

snímek střední koróny, objektiv 500/8,  14:22 UT expozice 1/30 s

snímek vnější koróny, objektiv 500 mm/8, 14:22 UT, expozice 1/2 s

 Fotografování sluneční koróny tentokrát neprobíhalo automaticky, přesto jsem našel způsob, abych se mohl věnovat samotnému pozorování. K tomuto účelu byl použit již osvědčený triedr Zeiss 8x30. V průběhu úplné fáze pořídil Petr Horálek dalším fotoaparátem fotografie okolní krajiny, kde je patrný kužel stínu Měsíce. Byl pořízen rovněž videozáznam jako dokument k celkové atmosféře kolem zatmění Slunce. Kolegové Lukas a Alex rovněž fotografovali úplnou fázi, průvodce Crammy si vychutnal vše na vlastní oči a přes triedr.

 Na fotografii, kde je zachycen Diamantový prsten je viditelná sluneční koróna. Kolem prstenu je patrný, v poměrně malé vzdálenosti, duhový půloblouk. Jde o optický jev v atmosféře, v tomto případě se pravděpodobně jedná o korónu (aureolu), která vznikla ohybem světla na velmi tenkém oblaku typu cirrus. Jedná se o průsvitný mrak vysokého patra atmosféry, přesto tam tento jev může vzniknout, zejména je-li oblak tvořen z dlouhých tenkých jehliček ledových krystalků. Na tomto snímku se tedy podařilo zachytit dvě koróny – sluneční i optickou.

dvojitý Diamantový prsten, dvě viditelné koróny - sluneční i optická,
objektiv 500/8, 14:22 UT, expozice 1/30 s

 Hned po návratu do ČR jsme druhý den s Petrem Horálkem dovezli karty s fotografiemi koróny Miloši Druckmüllerovi do Brna. Zpracování snímků sluneční koróny provedl Miloš v rekordní krátké době, za což mu velmi děkujeme. Na kompozitním snímku je vidět chromosféra obklopující sluneční disk a zároveň zde detailně vystupuje jemná struktura bílé koróny (F + K).

kompozitní obrázek sluneční koróny z 22 různých expozic během úplné fáze, od 1/500 s do 1/2 s,
objektivy 1000/10 a 500/8, foto Petr Horálek a Jan Sládeček,
 zpracování Miloslav Druckmüller http://www.zam.fme.vutbr.cz/~druck/Eclipse/Ecl2013u/0-info.htm

 Celkově lze výpravu za úplnou fází hybridního zatmění Slunce 2013 zhodnotit jako velmi úspěšnou, velkým štěstím tentokrát bylo, že mrak pokrývající Slunce se v rozhodující době odsunul pryč. Příští úplné zatmění Slunce bude v březnu 2015, ale výhled počasí není příznivý. Roky 2016 a 2017 slibují v tomto směru větší šanci na úspěch.